Přinášíme Vám rozhovor s Martinem Bednářem. S Martinem jsme si povídali o thaiboxu, kterému se věnuje téměř 4 roky. Prvním rokem studuje cestovní ruch na VOŠce. V neděli oslaví 21. narozeniny. S úsměvem nám odpověděl na naše otázky a poslal pár fotek.

1. Mohl bys nám říct něco o tomto sportu?

Thaibox je to thajský sport, jde tu o box, u kterého se kope, používají se u lokty a kolena.

2. Kdo tě k tomuto sportu přivedl a proč sis ho vybral?

Když jsem byl malý, tak mě máma přihlásila na judo a potom jsem se k tomuhle sportu dostal přes kamaráda a už to bylo.

3. Od kolika let děláš právě thaibox?

Od 17 let. 4. Jak často a kde trénuješ? Tak 5x, 6x týdně tady v Boskovicích.

5. Kolik ocenění a soutěží už máš za sebou?

Soutěží asi 10, 3 ocenění na mistrovství republiky, 2 na moravském poháru. Pak nějaké turnaje, které jsem většinou vyhrál.

6. Měl jsi už někdy nějaký úraz, který sis způsobil při tréninku nebo soutěži?

Teď v říjnu na mistrovství republiky, měl jsem zlomenou oční kost.

7. Chystáš se v blízké době na nějaké soustředění nebo nějakou soutěž?

Příští rok, až bude vypsaný nový kalendář zápasů.

8. Jak to vidíš do budoucna?

Chtěl bych se dostat aspoň na mistrovství Evropy.

9. Kdyby nějakého čtenáře zaujal tento sport, kam se má obrátit?

V bývalém Krasu je teď nová tělocvična, v prosinci bývají tréninky, od pondělí do pátku od 17 hodin, přijďte.

10. Co škola?

Dobrý, studuju tady na škole cestovní ruch. Doufám, že to zvládnu.

11. Kolik ti je?

Teď v neděli mi bude 21. 12. Měl jsi někdy sparing (souboj) s panem učitelem Šafránkem? Měl, ale Petr mi většinou utekl, asi se bojí.

Jakub Janoušek je žákem 4. ročníku oboru hotelnictví a turismus. Jeho největším koníčkem je tancování, a to latinsko-amerických tanců. Tanec není zcela jistě jednoduchý a nenáročný sport. Zajímala nás spousta věcí, proto jsem Jakubovi položila několik otázek, na které nám s radostí odpověděl.

1. Jak dlouho tancuješ?

Teprve něco málo přes dva roky.

2. Máš stálou taneční partnerku?

Ano, mám. Tancujeme spolu už od samého začátku. Jsem na ni dost přísný, takže to se mnou nemá vůbec jednoduché. Pokud však chcete být dobří, v tancování to jinak nejde. Trénink je holt dřina. Páry se často rozpadají. Na internetu jsou pak k vidění inzeráty typu: hledám tanečního partnera, partnerku… Je to proto, že si prostě nerozumí nebo zjistí, že jim to za tu dřinu nestojí. Neříkám, že si s partnerkou vždycky rozumíme. Hádky a házení věcí přes tělocvičnu jsou už celkem běžnou záležitostí… Klára je moc šikovná, má to prostě v sobě, ani o tom neví. Těžko bych sehnal někoho, jako je ona!

3. Zúčastnili jste se nějakých soutěží? Pokud ano, jakých?

Zprvu se jednalo jen o soutěže pro neregistrované. Tam se dařilo, a proto jsme se od letošního roku zaregistrovali jako členové ČSTS (Český svaz tanečního sportu). Na soutěže jezdíme převážně do Brna, Vyškova, Kroměříže, Břeclavi, Znojma, Olomouce. Jednou za rok se soutěž koná dokonce i v Blansku, to jsme rádi, protože nemusíme cestovat nikam daleko. Už i kvůli známým, kteří se na nás chtějí podívat.

4. Je tancování tvůj nejoblíbenější koníček?

Ano… zatím.

5. Co tě zaujalo na latinsko-amerických tancích?

Zprvu to byl bezpochyby pohyb! Jsem dynamický člověk, takže ho k životu vlastně potřebuji. Časem však člověk zjistí, že je v tom něco víc. Je to umění pracovat nejen s tělem, ale i sám se sebou a s partnerkou. Párové tancování je mnohdy náročnější psychicky než fyzicky. Ti, kdo tancují, dobře vědí, o čem mluvím. Stereotypy mě neberou. A to se o latině rozhodně říct nedá. obcasnik@vassboskovice.cz

6. Setkala jsem se s názorem, že tancování latinskoamerických tanců (popř. celé klasiky) je pro muže zženštělou zábavou. Co ty na to?

To záleží na každém z nás. Tancování je přesně takové, jaké si ho uděláme. Lze jím vyjádřit spoustu věcí. Víc než v čemkoliv jiném se v něm odrazí naše pocity a nálady. Jde jen o to, naučit se je správně vyjadřovat. Někdo by mohl říct, že tohle už hraničí s talentem. Ale vždyť každý z nás něco prožívá, tak proč by to nemělo jít. Jsou to však hodiny a hodiny tréninku.

7. Chtěl by ses tancováním živit?

Těžko soudit. Celé tancování je teprve v plenkách a uvidí se, kam se nám to společně s mojí partnerkou podaří dotáhnout!

8. Máte se svojí partnerkou osobního trenéra?

Tancování bez trenéra??? No to by byla dobrá komedie … navíc by vás to časem přestalo bavit. Takže jich máme hned několik. Bez trenéra si prostě neškrtnete.